MENU

Irena Obermannová

Scénáristika
Irena Obermannová je česká spisovatelka a dramturgyně. Vystudovala dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU, je autorkou několika rozhlasových pohádek. Byla dramaturgyní diskuzních pořadů a autorkou několika reportáží České televize se kterou spolupracuje dodnes. V roce 1996 debutovala jako spisovatelka knihou Frekvence Tygra, výrazný úspěch jí přinesl až Deník šílené manželky (1998), který byl vydán i v zahraničí a v roce 2000 se stal předlohou pro stejnojmenný televizní film. Irena Obermannová je také autorkou námětu televizního seriálu Ulice a scénáře k Ordinaci v růžové zahradě.

Kontakt

Irena Obermannová

Tel.: 777047300 E-mail: irenaober@seznam.cz
Adamovská 1061/11,
Praha 4 - 140 00

Reference

Obraz 8 – seznámení Gábiny s Petrem Ulice

Marketing, Produkce a reklama

den (odpoledne) Gábina venčí Kubrika, který se ještě nejmenuje Kubrik… Je celkem otrávená, ta činnost ji vůbec nebaví, Kubik močí a ona si čte v mobilu. Vtom s jejím psem naváže očuchávací kontakt rovněž zlatá retrívka. Adéla. Gábina se bez zájmu pozdraví s jejím majitelem a sotva zvedne oči od displaye. Petr se vzrůstajícím zájmem sleduje počínání svého psa. Petr Hezky si hrajou. Gábinu to ale nezajímá, kouká do mobilu. Gábina Hm… Petr zase na psy. Petr Víte, moje Adéla se kluků bojí. Gábina nic. Petr Je strašně nesmělá… Gábina na okamžik na Petra podívá, ale nezaujme ji, nemá čím. Gábina Aha. Petr je však při pohledu na psy stále spokojenější. S pohledem stále na nich se zeptá: Petr A citlivá… Mohl bych vás někdy vidět? Teď ovšem Gábina pohoršeně zvedne obočí a zpraží Petra pohledem. Gábina Prosím?! Petr si uvědomí, jak to vyznělo a vyděsí se. Petr Ježiš promiňte. Ne vás! Vy mě nezajímáte. Gábinino obočí vzlétne ještě víc. Petrovi dochází, jak je trapnej, tak se zakoktává. Petr Teda vlastně … Jako vidět vás oba, myslím. Gábina zatahá za vodítko. Gábina Jdeme! Chtěla by zmizet, ale její pes se zdráhá. Nakonec jde. Jenže ten cvok je rychle dohoní. Petr Víte, tohle je něco úplně mimořádného. Gábina zrychlí. Petr Adéla je ještě panna. A teď hárá. Oba jsou retrívři. Tak mě napadlo – mohl bych vás pozvat k sobě domů? Gábina se zastaví. Gábina Prosím?! Petr Promiňte, ne vás. Jeho. Gábina s Kubrikem odchází. Petr stojí a dochází mu, co to mlel. Podívá se na Adélu. Petr Tak jsem ti to pěkně posral.

Snoběd

Marketing, Produkce a reklama

Člověk pořád vymýšlí způsob, jak se potkávat s rodinou, přáteli. Lidé se často setkávjí na obědě, ty rodinné se většinou odehrávají doma a stojí za nimi maminka, zchvácená nejenom vařením, pečením smažením, ale i tím, jak všechny v době perfekcionismu potěšit dokonalými dobrůtkami. Čte recepty, shání maso v biokvalitě, zajímá se o nezvyklé pokrmy a jejich originální přípravu. Pokouší se držet krok s dobou, která začíná být stále více jídlem posedlá. Přiznávám, že v pořádání rodinných žranic nejsem moc dobrá a že z toho mívám výčitky svědomí. Navíc nejsem právě ranní ptáče a s kamarádkami si recepty nevyměňuji, spíš knížky nebo tipy na dobré filmy. Proto jako správný kavárenský povaleč velmi vítám módu brunche neboli dlouhatánské a velmi pestré snídaně nejlépe v restauraci, kde ovšem vyjde na dost peněz. Na chalupě jsem proto začala pořádat brunche „co dům dá“ a překvapilo mě, jak to všechny potěšilo. Brunch je milý vynález pro všechny, kdož nejsou ranní ptáčata, kdož rádi dlouho a pomalu snídají a kdož se při tom ještě chtějí hezky pobavit. Vlastně je to taková milá oslava lenosti v nás, a to navíc v milé společnosti všech, kdož se klidně prosnídají celým dopolednem až k obědu, ve který brunch plynně přechází. Brunch tak trochu připomíná nekonečnou svačinku z Alenky v kraji divů, kdy se lidé u stolu střídají na svých místech a vzájemně si užírají ze všech dobrůtek. Mně na brunchi vadí jen jediné – ten výraz. Spojení anglického breakfast a lunch mi nejenom rve uši, ale také nedává žádný další význam. Jak to přeložit? Snoběd. To slovo jakoby říkalo o této krásné snobárně dostupné pro každého vše. „Zvu vás na snoběd,“ říkám od té doby a všichni se jen hrnou.